Beze jména.
Na duchovní cestě raději nezanecháváme stopy. Přesto všichni velcí Mistři a světci ale naštěstí pro nás zanechali nesmazatelné stopy v myslích a srdcích věřích. Tak to cítím i já. Velký čínský mystik Lao-c´, zakladatel taoismu zanechal okřídlenou větu: "Tao je věčné a zůstává beze jména." To je chápáno tak, že mám odejít do anonymního ústraní. To je odvěký ideál všech skrytých mudrců, nejen v Himalájích, tedy nás poustevníků, kteří neusilují o věhlas svého jména ani o pozice ve společnosti, na rozdíl od profánních politiků a světské populace. Opravdu chtějte být se svou duchovní cestou skrytí, nenápadní a nikým nenavštěvovaní. Z tohoto důvodu nemám samozřejmě žádného žáka, protože jsem dosud nedokončil svoji cestu k Osvícení, jakož po předchozích opravdu zlých a negativních zkušenostech nemám žádného důvěrného přítele, s vyjímkou jógových přátelství na principu bhaktijógy, se zvlášť oddanými a pokornými žáky Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, našeho Mistra. O ostatní přátele z dětství a mládí nejevím již žádný zájem aniž vím čím to je. Všichni někam odešli a zmizeli, kam já již nepatřím a ani oni o mne nejeví valný zájem, i když se někdy snaží na mne kontaktovat a vstupovat mi do vědomím, které ale já upínám jenom k neviditelnému Bohu. Opravdu již nemám skoro žádná přátelství ani kamarádství. Považuji to za zbytečnou ztrátu duchovní energie již nepatřičným směrem a způsobem. To se však netýká mým nejbližších sanjásinů - mnichů a bhaktijoginů, kteří jsou spolu se mnou na stejné Cestě.
Opravdu se naučte odevzdávat a opouštět již nežádoucí svazky se světem na principu překonaných všelijakých povrchních přátelství, lásek a zejména kutsangu, neduchovní společnosti. Pokud opravdu duchovně rostete a zrajete, tyto svazky sami od sebe někam mizí a oddělují se a odpadají od vás, a zůstávají jen ti skutečně hodnotní přátelé na principu satsangu a bhakti, oddanosti k Bohu. Takže mým heslem je cesta beze jména. Přesto podepisuji svým jménem například různé své články a publikace, především vědecky založené, takže mé jméno tu zcela jistě zůstane na dlouhý čas zaarchivováno v různých archivech a knihovnách, což dělám opravdu rád, neboť si myslím, že na odborné úrovni tu smí po mě něco zůstat jako prašád pro druhé a pro budoucí pokolení. Rovněž Lao-c´ zakladatel cesty Tao po sobě zanechal naštěstí spis o své duchovní nauce. Ze stejného důvodu i já píši rozličné filozofické a mystické myšlenky na papír, nebo dnes i jen na internet, což považuji za důležitou službu pro druhé jako vedlejší produkt svojí božské karmajógy. Taková je tedy cesta beze jména věčného Tao v 21. století v České republice. Rovněž můj Mistr Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda není jistě zcela beze jména. Je totiž doslova celebrita mezinárodní celoplanetární úrovně a ve zdech kolosálního ášramu v jadanské poušti v Indii, který nese jeho jméno, zůstane jméno tohoto mudrce zachováno prakticky na věky. A tak to cítím i já, že tu mé duchovní jméno Gyaneshwarpuri může zůstat u všech mých pozitivních a láskyplných činů v České republice na pořád, čímž se samozřejmě odlišuji od všech zcela anonymních poustevníků v Himaláji a všude na světě. Nejsem tedy poustevníkem v té doslova nejskrytější podobě, neboť stále cítím narozdíl od ních, že tu něco pozitivního pro druhé mohu a mám zanechat.
|
